petr_ejem

Nespokojené životy, pomluvy, závist, lži a já

Dnes to nebude o realitách, dnes to bude o mně. Dusím to v sobě velmi dlouho. Musí to jít ven. Často mi lidé naříkají, jak je nebaví práce, jak se jim nedaří v osobním životě, jak jim nevyhovuje partner. Když se jich zeptám: „Co jste udělali proto, aby to tak nebylo, aby se to změnilo k lepšímu?“ odpověď je často: „NIC!“, anebo nějaké chabé výmluvy. Proto vás žádám, pokud jste z nějakého důvodu nespokojeni ve svém životě, ale nechcete to změnit- NEkontaktujte mě!

„Amatéři sedí a čekají na inspiraci, zbytek z nás prostě vstane a pustí se do práce.“

 

Pomluvy a závist

Vy, co mě znáte, víte, že žiju vcelku bezproblémový a pohodový život. Snažím se být neustále pozitivně naladěn a svoji energii rád posílám dál. O to více mě zamrzí, když přijde rána z míst, odkud to nejméně čekám. Občas se mi donese, jak mě někteří lidé pomlouvají, většinou prostě jen tak ze závisti. To mě ale nezastaví v tom, co a jak dělám. Jsem na to zvyklý již od svého dětství.

„Nemám čas nenávidět lidi, kteří mě nenávidí, protože jsem zaneprázdněn tím, že miluji lidi, kteří mě milují.“

Už jako dítě jsem byl jiný

Nehrál jsem si s ostatními dětmi, nedíval jsem se na kreslené seriály, nehrál si s autíčky, neseděl u počítače. Věnoval jsem se mnoha sportům. Dnes můžu říci, že jsem svým způsobem investoval do sebe a dělal věci, které mě bavili. Trénoval jsem ráno, než jsem šel do školy, místo předmětů jako hudební, či výtvarná výchova mě čekal trenér ve školní tělocvičně a makali jsme na mé fyzičce. Po škole opět další tréninky.

Už v tomto věku jsem pociťoval, že se pro své okolí stávám jiným. Nyní vidím, že už v té době jsem uměl řadu věcí, o kterých ostatní možná neměli ani potuchy. A to mnohdy vedlo k častým posměškům. Nyní však s odstupem času vidím, jaký byl hlavní důvod, byla to opět závist. Záviděli mi, že umím něco, co oni ne, že se mi podařilo něco, co jim ne, že jsem dokázal něco, co oni nikdy nedokázali.  Že za tím bylo mnoho píle a dřiny, to nikdo z nich neviděl.

„Je jednoduché stát v davu. Chce to odvahu stát sám.“

Děkuji rodičům

Rodiče si nevybíráme, ale kdybych mohl, nevybral bych si jiné. Otec mi dával sice pořádně na prdel, někdy to hodně bolelo, ale jsem mu za to vděčný. Máma vytvářela dokonalé teplo domova, kde bylo o vše postaráno, aby se mi otec mohl naplno věnovat. Děkuji rodičům, jak mě vychovali, že při mně stáli, pomáhali, ale hlavně, že mi nikdy nedali nic zadarmo!

„Loď v přístavu je v bezpečí, ale kvůli tomu se lodě nestaví.“

Děkuji klientům

Často říkám: „Nepracuji, já tím žiju.“ Vše co dělám, dělám, protože mě to baví. Baví mě to o to víc, když díky svým zkušenostem, informacím někomu upřímně pomohu. Proto píšu tento blog, proto odpovídám na dotazy ve své poradně, proto mám založenou pracovní FB stránku. Vždy mi udělá obrovskou radost, když mi někdo napíše, nebo zavolá a poděkuje mi za to, co dělám. Těší mě reference od mých spokojených klientů (můžete mi dát rychlou referenci na FB). Ale nejšťastnější jsem v okamžiku, kdy se mi ozve člověk, který na mě dostal doporučení od mého spokojeného klienta. Všem těmto klientům děkuji a je to pro mě motor pomáhat tak dalším lidem.

„Lidé zřídka kdy uspějí, pokud je nebaví to, co dělají.“

Děkuji přátelům

Nejsem jako ti, co mají svoji komfortní zónu, která je pohodlná, ale tolik stejná, nudná a obyčejná. Jdu si vlastní cestou, je to těžší, náročnější a riskantnější. K tomu potřebuji energii. Tu mi dávají moji přátelé. Je jich málo a to je dobře. Protože přesně vím, na koho se mohu obrátit, když potřebuji. Děkuji, že jste tu se mnou, že mě držíte nad vodou, ale že jste tu i proto, že mě podporujete v tom, co dělám. Právě vaše podpora je pro mě to nejdůležitější.

„Lidé přicházejí a odcházejí. Přátelé zůstávají.“

Děkuji sobě

V 18- ti letech jsem odešel z domova a nechal studia. Děkuji za to, protože opravdovou školu mně dává až život. Děkuji, že jsem v něm mohl spadnout až na samé dno, abych si mohl vážit toho, co teď mám. Děkuji, že jsem mohl pracovat za minimální mzdu. Děkuji, že jsem nepřistoupil na nabídky s rychlým, ale neférovým ziskem peněz. Děkuji, že jsem se naučil i v nepříjemných chvílích být optimistou. Na závěr děkuji, že si umím vážit svého času, který věnuji těm, na kterých mi záleží. Protože čas neovlivníme, ani si ho nekoupíme a nikdy nevíme, co se stane.

„Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká.“

 


« Zpět na výpis článků



Líbil se vám článek?



Jako 1. chci být informován o novém článku!

Další zajímavé články

Proč nekupovat nemovitost při nízkých úrokových sazbách

Aktuálně mi přijdou ceny nemovitostí přestřelené. Lidé bezhlavě kupují a neřeší za kolik. Často argumentují, že dostali od banky skvělou nabídku v podobě nízkého úroku. „Máme...

Cihla nebo beton

Přemýšlíte o pořízení bytu a váháte zda cihla nebo beton? V tomto článku vám popíši pro i proti obou variant. Činžovní dům Kde na vás opravdu dýchne atmosféra, jsou staré činžovní...

Jak správně inzerovat svoji nemovitost

Dnes jsem jel kolem domu, který patří jednomu mému známému. Zpomalil jsem a všiml si za oknem papíru ve formátu A4 a na něm napsáno NA PRODEJ a telefonní číslo. Rozhodl se prodat nemovitost...

© 2015 Realitní poradce Prostějov - Petr Ejem

Kreativní agentura INOVATIV